Nejvyšší tuzemská soutěž stolních tenistů je rok od roku kvalitnější. Snížil se počet účastníků z dvanácti na deset a k tomu naprostou většinu soupisek tvoří profesionálové. Mezi nimi jsou však ještě tři borci, kteří mají jako prioritu zaměstnání. Jedním z nich je i dvaatřicetiletý odchovanec TJ ČZ Strakonice Elektrostav Tomáš Havlík, jenž hájí barvy KT Praha. A stále velmi úspěšně! K záchraně pomohl šesti výhrami, i proto se s ním majitel klubu dohodl na pokračování, přestože ve vzduchu viselo pár otazníků.
Jak jste vnímal situaci, kdy nebylo jisté, zda-li budete ještě v extraligovém celku KT Praha pokračovat?
Ano, je to pravda, mé další působení v klubu bylo nejisté. Od prosince jsme se domlouvali s majitelem klubu o mém dalším setrvání v KT Praha, ale nakonec jsem rád, že jsme se v dubnu domluvili na všech podmínkách a já mohu dále pokračovat. Nevnímal jsem to nijak tragicky, prostě se to ve sportu děje dnes a denně, že sportovci odcházejí z klubů, nicméně jsem opravdu rád, že mohu být zejména v tomto týmu i nadále.
Dojde nakonec v KT Praha k zásadním změnám v sestavě? Bylo jejich avizování dané tím, že jste za sebou neměli zrovna vydařený ročník?
Jako nová posila do klubu nastupuje Bohumil Vožický, který přišel z první německé Bundesligy, takže si myslím, že určitě bude velikou oporou týmu společně s Tomášem Pavelkou. A my s Jindrou Panským jim budeme sekundovat. Na lavičce bude roli trenéra zastávat Milan Orlowski. Avizované to bylo jednak zkvalitněním soutěže a zejména přáním pana majitele Karla Truhláře, abychom se pohybovali v tabulce vzdáleně od sestupových příček.
Čím si to vysvětlujete, že se vám letos tolik nedařilo? Od sestupu vás uchránil jen lepší vzájemný zápas s Elizzou Praha…
Nebylo to pro mě nic překvapivého, když jsem porovnal předchozí soupisky týmů s těmi letošními. Extraliga se každým rokem zkvalitňuje, snižují se počty týmů a není lehké vyhrát. Opravdu vyrovnané zápasy, ze všech deseti týmů v soutěži, můžete hrát zhruba tak se třemi týmy. A ještě tam není záruka, že je vyhrajete. Měli jsme několikrát i trochu smůlu, kde jsme sahali po vítězství, ale bohužel jsme to nezvládli. Nakonec sezona pro klub dopadla dobře.
Byl jste spokojený se svými výkony? Oproti předchozí sezoně vaše úspěšnost klesla z 35,41 na 23,07 procenta, ale nutno zmínit, že i počet odehraných zápasů…
Kvůli pracovní vytíženosti jsem se domluvil s klubem, že budu hrát jen domácí zápasy plus ty, na které není velká dojezdová vzdálenost. Protože hrací dny jsou vždy pátky od 18 hodin, není vždy snadné se na dané místo dostat. Mé letošní výkony hodnotím velice dobře. Minulou sezonu jsem věřil, že určité hráče, pokud budu hrát dobře, mám šanci porazit. Letos jsem po přečtení soupisek viděl pouze jednoho, maximálně dva soupeře, kteří jsou na stejné úrovni či lepší, a nebude lehké je porazit. Proto musím říci, že jsem překvapen svou úspěšností i výhrami, kde se mi podařilo pár pěkných skalpů, i přesto, že úspěšnost klesla. To všem bylo dáno pokračující zvyšování kvality extraligy.
Je náročné skloubit vrcholnou soutěž v hlavním městě s prací ve Strakonicích? Jak vůbec vypadá váš tréninkový plán? Připravujete se doma ve Strakonicích, nebo musíte tréninky absolvovat se svými spoluhráči?
Náročné to bezpochyby je, vždyť v celé extralize, což čítá zhruba čtyři desítky stolních tenistů, jsou pouze tři zaměstnaní lidé, mezi něž spadám samozřejmě i já. Zbytek jsou profesionálové, kteří se živí pouze stolním tenisem. Můj tréninkový plán je v nynější podobě na extraligu zcela nedostačující. Mimo sezonu chodím na tréninky dvakrát týdně a během ní se snažím tři tréninky za týden. Bohužel si uvědomuji, že by to chtělo více. Naštěstí jsem toho za svůj sportovní život natrénoval opravdu hodně, takže čerpám z těchto tréninkových zkušeností. Věčně to ale takhle nepůjde…
Takže je možné, že příští ročník bude pro vás tím posledním extraligovým?
Pokud budu mít výkonnost, tak bych se v nejvyšší soutěži chtěl udržet co nejdéle, ale přes koleno to lámat nebudu. V životě sportovce určitě jednou nastane čas, kdy bude muset jít do nižších soutěží a ty vyšší přenechat mladším, či zkušenějším. A kdy ten čas nastane u mě? To se vše teprve uvidí.
Neplánujete pak pomoci mateřským Strakonicím, kde se momentálně hraje třetí liga, do vyšší soutěže, kterou by si bezesporu zasloužily?
Samozřejmě nevylučuji návrat do Strakonic, abychom případně při mém návratu zabojovali o posty ve vyšších soutěžích, než jakou nyní Strakonice hrají. Vše je otázkou domluvy.
Co vůbec říkáte na to, jací se teď sešli u Otavy mladíci? Postoupit na mistrovství České republiky dorostenců se naposledy podařilo vašemu ročníku…
Chlapce samozřejmě pozoruji delší dobu na trénincích, na nichž jsem občas přítomen. Pro mě to není překvapení, když vidím, v jakém velice dobrém systému pracují. Myslím si, že určitě potenciál mají, pokud budou na sobě každý den pracovat a poslouchat trenéra, tak si myslím, že se máme rozhodně na co těšit. Jak to v našem sportu ale bývá, zejména na nich záleží, jak se vším naloží. Postup na mistrovství České republiky mě samozřejmě velice těší, ale ještě větší radost mi udělalo, jaké na něm předvedli výkony.
Jan Petráš/www.jcted.cz