Vědět o sobě moc nedávají, ale jejich výsledky rozhodně zaslouží pozornost. Řeč je o atletech z oddílu TJ ČZ Strakonice, kteří pod vedením trenéra Martina Plačka posbírali celou řadu úspěchů. Nejvýraznější postavou je ve svých osmnácti letech Antonín Švarc, jenž se především specializuje na hod oštěpem. V této disciplíně získal například titul juniorského vicemistra České republiky.
V kolika letech jste se začal věnovat atletice? Kdo vás k ní přivedl a zkoušel jste třeba i některý z kolektivních sportů, jako jsou fotbal nebo hokej?
Atletice jsem se začal věnovat v devíti letech. Předtím jsem hrál asi tři roky fotbal, ale rodičům se úplně nezamlouvalo prostředí, které tam bylo. Taťka rád běhal, tak jsme zkusili jsme atletiku. V tu dobu jsem hrál ještě florbal a volejbal.
Bavily vás už od samých začátků vrhačské disciplíny a hod, nebo jste k nim dospěl až časem, když vám šly nejvíce?
V podstatě hned na prvních závodech jsem vyhrál hod kriketovým míčkem asi o 10 metrů a už předtím jsem věděl, například z tělocviku, že mi to jde. V ostatních disciplínách jsem byl dobrý, ale už jsem tolik nevynikal. Bavilo mě to a byla to tedy jasná volba.
Jak vypadá váš tréninkový plán a připravujete se v domácím podmínkách ve Strakonicích?
To se odvíjí od toho, jaká je zrovna část roku, v tomto období mám pět tréninků týdně, plus si dělám něco navíc, co mě baví, nebo vím, že je potřeba. V tuto dobu mám všechny tréninky ve Strakonicích, minulý rok jsem také dojížděl do Plzně.
Po celou dobu startujete pod hlavičkou TJ ČZ Strakonice a je vaším trenérem Martin Plaček?
V soutěžích pro jednotlivce jsem pod TJ ČZ, ale jinak hostuji za plzeňský klub AK Škoda, s nímž se nám minulý rok podařilo vyhrát mistrovství republiky a postoupit do evropského poháru. Ano, a mým trenérem je Martin Plaček. Vím, že mi dává maximum – ať ve sportu, tak i osobním životě. Moc si toho vážím.
Takže jste už měl možnost konfrontace se zahraničními atlety?
Ano, pětkrát jsem se zúčastnil European Kids Athletic Games, jinak jsem čtyřikrát reprezentoval Českou republiku na mezistátních utkáních. V roce 2017 mi o metr a půl utekl limit na mistrovství světa v Keni, tak snad to třeba letos napravím.
Za svoji kariéru jste už získal celou řadu medailí – ať už se jednalo o krajské, či celostátní závody. Kterou z nich považujete za tu nejcennější?
To je těžké, nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel. Velmi si cením stříbrné medaile z mistrovství republiky 2017, kdy jsem předvedl poprvé na mistrovství své maximum, paradoxně jsem dopadl hůř než například o rok dříve.
Je nějaký závod, na který jen tak nezapomenete – třeba proto, že se vám obzvláště povedl, nebo jste se setkal s některým ze známých atletů?
Do paměti se mi určitě zaryly European Kids Athletic Games, měl jsem moc rád jejich atmosféru a byl to pro mě první větší závod, kdy jsem se mohl porovnat i s klukama ze zahraničí.
Jaká máte osobní maxima a kam byste je ještě rád posunul?
S 600gramovým oštěpem, s nímž hází starší žáci a například ženy, jsem v patnácti letech hodil 58,23 metrů. Se 700gramovým 65,93 metrů a teď mám druhým rokem oštěp pro muže. Minulý rok se mi podařilo hodit 57 metrů, ale bohužel ta sezona byla dost poznamenána zraněním. Vím, že mám v sobě veliké rezervy a pro tento rok bych se chtěl posunout minimálně opět za hranici 60 metrů. Dál uvidíme, jak to bude lítat, oštěp je hlavně o správné technice.
Máte nějaký vzor?
Pro oštěpaře snad nejde nemít za vzor Jana Železného, ze současných oštěpařů mám v oblibě hlavně ty německé.
Kam byste to jednou rád dotáhl? Jaké máte sny?
Moje sny, co se týče atletiky, jsou skromné. Rád bych u tohoto sportu vydržel co nejdéle a stále si držel alespoň nějakou úroveň. Teď ovšem atletika ustupuje maličko do pozadí oproti škole.
Začátkem února jste se také objevil na vyhlášení nejlepších sportovců strakonického regionu. Přestože jste nebyl vyhodnocen, dostalo se vám obrovské pocty, jelikož jste se setkal se sportovním komentátorem České televize Jakubem Bažantem, který vám předal tričko z filmu Zlatý podraz, k němuž napsal scénář. Jaké to pro vás bylo setkání a co jste si řekli?
Ano, měl jsem radost a divil jsem se, že o mě pan Bažant projevil takovýmto způsobem zájem. Také bych chtěl poděkovat za parádní přístup panu Vondřičkovi. Pánové mi poblahopřáli a řekli, že mi drží palce a ať se držím. Určitě to bylo povzbuzující.
Zdroj: Týdeník Strakonicko (www.jcted.cz)
Foto: Jan Kucharčík