Postup si vybojovali naprosto suverénně, ale stejně tak hned v další sezoně zahučeli zpátky o patro níže. Druhá liga se ukázala pro mladé a nezkušené stolní tenisty strakonického Elektrostavu jako veliké sousto. Družstvo posbíralo během 24 zápasů 31 bodů za dvě výhry, tři remízy a devatenáct porážek, což v áčkové skupině soutěže přineslo umístění na předposlední třinácté pozici (poslední Karlovarsko se odhlásilo). „Bohužel kvalita soutěže nekorespondovala s kvalitou našeho týmu, abychom se mohli ve druhé lize udržet,“ připustil trenér Vladimír Havlík.
Minulou sezonu jste začínali s vědomím, že se ve druhé lize zachránit nemusíte. Ze sestupu jste tedy asi žádnou tragédii nedělali, že?
Ne, ne. My jsme samozřejmě s touto variantou museli počítat, to však neznamená, že jsme se o záchranu nechtěli pokusit. Bohužel kvalita soutěže nekorespondovala s kvalitou našeho týmu, abychom se mohli ve druhé lize udržet.
Ukázala se tedy druhá liga jako veliké sousto pro mladé hráče, nebo kde byste hledal příčiny pádu o patro níže?
Určitě. Druhá liga je oproti třetí lize veliký výkonnostní skok. Mladí hráči odehráli nějaké smolné zápasy, chyběla jim zkušenost, aby je dotáhli do vítězného konce.
A pozoroval jste u svých svěřenců zlepšení?
Samozřejmě byl posun vidět, nicméně soupeři, kteří mají svoji kvalitu, jim nedali progres markantně zviditelnit. Je to opravdu těžké, já to třeba vidím, ale spoustě lidem se může zdát, že tam posun není.
Kdy podle vás uhasla naděje na záchranu? Kdy jste přestal věřit tomu, že ve druhé lize setrváte?
Doma jsme hráli 9:9 s Unionem Plzeň a následně jsme prohráli 7:10 se Studenou. Doma jsme také hráli nerozhodně s Havlíčkovým Brodem a Vodňany. Tyto zápasy vnímám jako klíčové, kdy jsme je měli vyhrát. Kdyby se nám je podařilo z větší části vyhrát, byla by ještě šance do dalších bojů v sezoně.
Našel byste i na sestupové sezoně nějaká pozitiva?
Těžko… Mladí hráči podléhají určité skepsi, protože vnímají, že je soutěž opravdu dobrá. Po neúspěšných zápasech takového typu, které jsem jmenoval, trochu mizí sebevědomí a je to těžké překousnout. Nemají tolik zkušeností, že by si řekli, že každý zápas je jiný. Pozitivem je, že jsme se v podstatě úplně nerozpadli a nepřestal nikoho stolní tenis bavit. Je těžké prohrávat zápasy 1:10 nebo 2:10, to nikomu na sebevědomí a chuti nepřidá.
Co pro vás návrat do třetí ligy znamená? Je to ve vývoji stolního tenisu ve Strakonicích krok zpět, nebo spíše odraz reality?
Je to bohužel odraz reality. Kluci jsou v podstatě všichni vysokoškoláci a máme určité tréninkové možnosti, které se snažíme využívat naplno. Nicméně k druhé lize ještě kus chybí. Kádr jsme zase omladili o dva mladé kluky, kteří pomohli béčku vyhrát jihočeskou divizi. Zapracujeme je do áčka a budeme se snažit pohybovat v horní polovině tabulky třetí ligy, spíše bych to viděl na první čtyři místa. To jsou nějaké naše odhady a spíše jde o to, abychom zvyšovali kousek po kousku svoji kvalitu. Návrat do druhé ligy je stále na programu dne. Nemyslím úplně v nadcházející sezoně, ale do budoucna určitě. Kluci jsou mladí a mají před sebou deset let kvalitního výkonnostního sportu. Myslím, že se to klidně může povést…
Lídr Tomáš Havlík už nějaký čas hraje pouze domácí zápasy, nebo ty, které jsou důležité. Budete v tomto modelu pokračovat i v nadcházející sezoně?
Pokud nebudou sestupové nebo vyloženě postupové šance, i tam bych to dal s otazníkem, tak bych chtěl, aby Tomáš hrál pouze doma a aby si kluci vyzkoušeli roli, že také musí bodovat. Třetí liga je pro ně jako dělaná, aby převzali zodpovědnost a mohli vyhrávat i bez Tomáše.
Do třetí ligy spadlo áčko, ale zároveň ji vybojovalo béčko. Co to znamená? Snažili se jedno místo někomu přenechat?
Přistoupili jsme k tomu velice pragmaticky, protože jsme jednu třetí ligu prodali a získali jsme nějaké finance na letošní sezonu. Na dvě třetí ligy by byl kádr úzký a pokud by někdo chyběl, bylo by nás málo na dva týmy. Budeme koukat na to, aby naše sestava byla v každém utkání co nejkvalitnější.
Jaké plány a cíle máte pro nadcházející roky?
Je to těžké, bohužel se zájem vysloveně mladých ubírá úplně jiným směrem. Několikrát jsme zkoušeli dva, tři hráče, jejichž maminky nám po měsíci oznámily, že se jejich děti chtějí stolním tenisem bavit, hrát obíhačku a ne trénovat. Z tohoto pohledu to vidím velmi špatně. Chuť něco dokázat a makat je úplně někde jinde, než byla před deseti až patnácti lety. Bojím se toho, abych se dočkal generace čtyř až pěti kluků, kteří za to vezmou a budou to chtít dotáhnout, co nejdále to půjde. Jsem z toho smutný, musím říci… Jinak, co se týče našeho kádru, je konsolidovaný. Při nějakých problémech můžeme ještě někomu u nás nabídnout angažmá, ale myslím, že u nás je, co se týče dospělých, na nějakých deset let vystaráno. Ale spíše mi jde o to, že budoucnost vidím černě.
Zdroj: jcted.cz