Před rokem touto dobou marně hledali konkurenci a pomalu vyhlíželi kvalifikaci o druhou ligu… Tým strakonických nohejbalistů připomínal dobře namazanou mašinu, jenže ta se nakonec zadrhla. Ani dva pokusy totiž nepřinesly vysněný postup do druhé ligy, takže se u Otavy stále hraje krajský přebor. A ve výrazně pozměněném složení, kdy dostávají šanci především mladíci, kteří sbírají cenné zkušenosti. „Je to pro ně veliká škola nohejbalu, ale v budoucnu se vše pozitivně projeví,“ je přesvědčený Zbyněk Žilák, kapitán družstva TJ ČZ Strakonice, jemuž patří v tabulce poslední příčka.
Jak jste si osobně navyknul na porážky? Je to pro vás oproti minulému ročníku, kdy jste byli v kraji bezkonkurenční, veliký skok?
Ano, je to tak, jak říkáte. Loňský rok lze považovat po sportovní stránce celkem za úspěšný, i když následný neúspěch v kvalifikaci o druhou ligu mrzel a mrzí dodnes. Asi to tak mělo být. Letošní sezona má naprosto jiný vývoj. Samozřejmě mě to netěší, ale situace je taková, že jsme dali šanci mladým a nezkušeným hráčům. Pro ty je to veliká škola nohejbalu, ale v budoucnu se vše pozitivně projeví.
Kdo všechno vás opustil a naopak, které mladíky jste mezi sebou uvítali?
Náš kmenový hráč Ondřej Majewski se vydal na hostování do českobudějovického Dynama a naopak hostování v našem týmu ukončili Ruda Toman s Martinem Švancarem, kteří odešli do Radomyšle. Tito hráči představují nohejbalovou kvalitu, která se těžko nahrazuje. Nicméně, setrvání v krajské soutěži bylo prioritou. Proto jsme se rozhodli, že kádr doplníme mladými odchovanci. Jsou to Rosťa Hrubý, Tomáš Votava a Tomáš Zemen.
Mělo změny na svědomí zklamání z neúspěšné kvalifikace o druhou ligu? Přece jen někteří určitě počítali s tím, že si zahrají ve Strakonicích vyšší soutěž…
Ano, i ne. Pokusím se to vysvětlit. Ambice zahrát si ligovou soutěž a vrátit ji tak po letech do Strakonic jsme měli bezezbytku všichni. Někteří již dopředu avizovali, že pokud kvalifikací neprojdeme, nejspíše nás opustí, protože mají pomyslné laso od jiných týmů. I to se mohlo projevit v konečném důsledku na formě a přístupu k utkání. Nemá smysl se dívat dozadu, protože obměna kádru by byla dříve či později na stole. Pozitivní je, že jsme tým doplnili vlastními odchovanci.
Jakou má váš kádr perspektivu do budoucna? Svítá na lepší zítřky?
Těžko předpovídat. Určitě vidím budoucnost řekněme deset až patnáct let dopředu. Máme žákovské družstvo čítající deset až dvanáct dětí, které hraje krajskou soutěž žáků a nejnižší okresní soutěže. Ve výchově mladých chceme pokračovat i nadále. Je to sice v malých počtech, ale jsou takové, jaké jsme schopni časově a personálně zvládat. Je strašně důležité, aby tady nevznikla věková propast mezi nejstaršími hráči a těmi nejmladšími.
Už letošní výsledky z mistrovství starších žáků naznačily, že byste se o svoji budoucnost bát nemuseli…
Žákovské družstvo máme a chceme, aby tento nastavený trend, který jsme započali zhruba před čtyřmi lety, pokračoval nadále. Klíčová je návaznost. Proto budeme všechny žáky postupně zapojovat do týmu mužů v okresních i krajských soutěží. To částečně probíhá už teď a řekl bych, že se to začíná projevovat. Nedávné mistrovství České republiky dvojic a trojic starších žáků nám udělalo velikou radost. Páté místo ve dvojicích a šesté ve trojicích bereme v té obrovské konkurenci jako úspěch, ale už jen to, že do šampionátu dvojic jsme nasadili tři sestavy a do šampionátu trojic sestavy dvě, je potěšující. Samozřejmě výsledky mohly být ještě lepší, protože zejména ve dvojicích chyběl kousek a bojovali jsme o medaile. I tak jsme byli spokojeni. Závěrečná pozvánka od trenéra reprezentace žen pana Šmejkala pro Lenku Hejdovou na sraz nohejbalových nadějí byl bonbónek, který si Lenka za progres, ale zejména za přístup k tréninku naprosto zaslouží.
Když se ještě na závěr vrátíme k dospělým, je ještě šance, že zakončíte letošní ročník na lepším než posledním místě?
Vždycky je šance! Pokud nepočítám odložený zápas s Cepem, který odehrajeme 17. července na jeho půdě, tak po letní pauze zbývá do konce sezony ještě šest kol. Během nich vidím minimálně dva soupeře, které bychom mohli obrat o body. To bylo reálné i v předchozích utkáních, ale v rozhodujících momentech se projevila nezkušenost, nesehranost nebo nervozita.
Autor: Jan Petráš/ Týdeník Strakonicko (www.jcted.cz)